Ticho na palubě: horor ve vesmíru

Vesmírný horor funguje na stejném principu jako každý jiný: hráči vědí méně než jejich postavy by vědět potřebovaly. Kraven s jeho důrazem na dovednosti a následky je pro tenhle žánr vhodný, protože technika může selhat a postavy ji musí opravit, ne jen použít.

Omezte zdroje, které jsou jinak samozřejmé

Vzduch, světlo, teplo, spojení. Na Zemi je nikdo nepočítá. Na opuštěné lodi se z nich stanou hodiny, které odtikávají. Řekněte hráčům na začátku, kolik času mají, a potom to připomínejte jen nepřímo: zhasnutými světly, chladem, selhávající vysílačkou.

Hrozbu ukazujte po částech

Stopy na stěně, záznam v lodním deníku, který končí uprostřed věty, kajuta zevnitř zabarikádovaná. Postavy by hrozbu měly poprvé vidět celou až ve chvíli, kdy je pozdě utéct. Do té doby stačí zvuky a následky.

Technika jako dovednost, ne jako tlačítko

Otevřít přetlakové dveře bez proudu, přepojit kyslík z jedné sekce do druhé, spustit záložní reaktor. Každý takový úkon je příležitost pro dovednost a pro selhání s následkem. Nenechte hráče jen říct, že to udělají. Ptejte se, jak.

Konec nemusí být vítězství

Horor snese konec, kdy posádka přežije jen zčásti nebo kdy loď zůstane za nimi s tím, co v ní bylo. Domluvte se s hráči předem, že taková hra může skončit ztrátou. Pak to bude zážitek, ne zklamání.

Článek je součástí ukázkového obsahu webu Kraven.