Noir: detektivní hra v roce 1928

Detektivka je pro vypravěče náročný žánr, protože se snadno zasekne. Hráči nenajdou stopu, neptají se správného člověka a hra stojí. Kraven k tomu přidává dovednosti, které mohou vyšetřování posunout, ale i tak platí několik zásad.

Žádná stopa nesmí být jediná

Ke každé důležité informaci veďte alespoň tři cesty. Svědek, dokument, místo. Když hráči jednu cestu minou, narazí na druhou. Hod na dovednost rozhoduje o tom, kolik to postavy stojí, ne o tom, zda se dozvědí, co potřebují.

Město s pravidly

Praha nebo Brno roku 1928 mají policii, noviny, tramvaje, telefon a společenské vrstvy, které se nemíchají. Rozhodněte, kdo má v daném městě moc a koho se bojí i policie. Vyšetřování pak naráží na zdi, které nejsou z cihel.

Každý lže, ale každý jinak

Svědci v detektivce nemluví pravdu, ale lžou z různých důvodů: chrání sebe, chrání někoho jiného, stydí se, chtějí peníze. Když má každá lež důvod, hráči je mohou odhalit uvažováním, ne jen hodem.

Nechte řešení otevřené

Připravte zločin a viníka, ale ne to, jak ho postavy usvědčí a co s ním udělají. Předání policii, vydírání, mlčení za úplatu, soukromá pomsta. V noiru je právě tohle rozhodnutí tím, o čem příběh je.

Článek je součástí ukázkového obsahu webu Kraven.